Aby jste si o mě udělali představu, jsem LIV z Války něvest, všechno vyčmuchám a najdu dřív, než bych měla. Takže například vánoční dárky mi Jindra kupuje těsně před (a to před v řádech hodin) a nebo když už, tak je koupí a schová k rezervě do auta. :D :D Prostě jsem trapka :D
Takže když jsem o svatbě mluvila, ke konci už mě docela odbýval se slovy, že ne, a ať o tom furt nemluvím. Což se teda neposlouchalo vůbec dobře.
Nastal 1. srpen. Můj muž měl za sebou první den v práci. Hezky jsem si na něj počkala a myslela si, že bude chtít být u rodičů a já pojedu do Olomouce. Jenže ne. Měl s sebou auto a nutně potřeboval něco vyřídit na úřadě v Olomouci.
"Aha, dobře, tak jo :)." Můj mozek musel přestat pracovat, protože jsem se vůbec neptala, co jde zařídit a proč mi to neřekl dřív a takové ty strašně super dotazy. Uháněli jsem směr Olomouc a byl podivně zamlklý... aha chlap jede z práce, tak to takový bude už navěky? džízs...
Drahý mne vysadil doma a jel. Naprosto přesně si pamatuju, jak mi v ten moment došlo, že byl nějaký zvláštní a nechápu, co se děje, a že bych si měla jít upravit nehty. Možná, že to byla nějaká rychlá myšlenka ohledně zásnub, možná, že jsem si i v hlavě rychle vypočítala, že by měl být tak za hoďku a něco doma, a možná jsem i číhala za oknem :D ¨
Ale v momentě, kdy přijel, jsem od svých nápadů upustila, protože jsme šli do Baumaxu koupit barvu na malování kuchyně. :D So romantic! Poté jsme si dali pizzu v Lobsteru a šli si říkat první dojmy z nové práce do Assamicy. Pak nás napadlo, jít chytat Pokémony na náměstí. Tak si tak lovíme, když v tom Jindru naprosto spontánně oslovil nápad jet na Svatý Kopeček. Přece jsme tam chtěli jet před dvěmi týdny a teď máme dost času. Tak jsem jeli.
Pokud vás zajímá, moje uvažování. Tak, nádherný západ slunce, teplý srpnový den a před námi v celé své kráse pomalu vykukuje bazilika, ne. Žádné bití svatebních zvonů na poplach. Zaparkovali jsme. A vydali jsme se k té nádheře. Téměř před bazilikou, mě Jindra sjel, proč jsem jako nevzala tu bundu z auta, že na co si asi sedneme. Já mu pěkně hnusně odsekla, že nic takového neříkal, a ať si tam zajde. V momentě, kdy jsem stála na rohu a viděla baziliku, a Jindru mířícího k autu mi to došlo... panebože.
O PANEBOŽE. JE TO TADY. Utřela jsem si dvě zbloudilé slzy z tváří, hodila jsem selfíčko, vyfotila si baziliku, vyfotila jsem si "snoubence" jak si to ke mě mašíruje. To bude jednou hezká památka! Přesně to se dělo v mojí splašené hlavě :D Jakmile byl v mé dohledové vzdálenosti, začala jsem ho rentgenovat. Hm. Copak to má v ruce? JEŽIŠI, JE TO KRABIČKA? JE TO KRABIČKA!!!!? No, raději si sáhnu. AHA, trapas, klíče od auta.
Ale v momentě, kdy přijel, jsem od svých nápadů upustila, protože jsme šli do Baumaxu koupit barvu na malování kuchyně. :D So romantic! Poté jsme si dali pizzu v Lobsteru a šli si říkat první dojmy z nové práce do Assamicy. Pak nás napadlo, jít chytat Pokémony na náměstí. Tak si tak lovíme, když v tom Jindru naprosto spontánně oslovil nápad jet na Svatý Kopeček. Přece jsme tam chtěli jet před dvěmi týdny a teď máme dost času. Tak jsem jeli.
Pokud vás zajímá, moje uvažování. Tak, nádherný západ slunce, teplý srpnový den a před námi v celé své kráse pomalu vykukuje bazilika, ne. Žádné bití svatebních zvonů na poplach. Zaparkovali jsme. A vydali jsme se k té nádheře. Téměř před bazilikou, mě Jindra sjel, proč jsem jako nevzala tu bundu z auta, že na co si asi sedneme. Já mu pěkně hnusně odsekla, že nic takového neříkal, a ať si tam zajde. V momentě, kdy jsem stála na rohu a viděla baziliku, a Jindru mířícího k autu mi to došlo... panebože.
O PANEBOŽE. JE TO TADY. Utřela jsem si dvě zbloudilé slzy z tváří, hodila jsem selfíčko, vyfotila si baziliku, vyfotila jsem si "snoubence" jak si to ke mě mašíruje. To bude jednou hezká památka! Přesně to se dělo v mojí splašené hlavě :D Jakmile byl v mé dohledové vzdálenosti, začala jsem ho rentgenovat. Hm. Copak to má v ruce? JEŽIŠI, JE TO KRABIČKA? JE TO KRABIČKA!!!!? No, raději si sáhnu. AHA, trapas, klíče od auta.
Hezky jsme se posadili na schůdky, dívali se na okouzlující usínající Olomouc a mi došlo, že bych se asi měla jít léčit, protože jsem se asi zbláznila. Vždyť to je jen krásné rande, a já se ve své paranoidní hlavě vdávám! FAKT PAVLÍNO! Tak jsem tak seděli, já si v hlavě nadávala, že nechápu, proč jsem takový idiot. A sledovali jsme západ slunce. Jindra byl stále zamlklý. Když jsem si o jeho hruď opřela hlavu, zjistila jsem, že je i očividně nervózní. Srdce mu bilo, jak moje svatební zvony v hlavě.
Fakt jsem byla zmatená, nevěděla jsem, co mu je. Tak jsme tak v celku mlčky seděli, snažili se ignorovat parchanty, co tam lozili po památce. V duchu jsem přemýšlela, že kdybych měla být chlap, určitě bych nesebrala odvahu, jít někoho žádat o ruku před hromadou lidí!
Pomalu se začalo stmívat a rozmazlené dětska vystřídaly zamilované párečky. V tu dobu už bylo špatně i mi. Nic mi nebylo jasné a žaludek jsem měla sevřený do velikosti cherry rajčete. - jak to píšu, tak mi je taky pekelně blbě :D - Nedá se nic dělat, pokud tady nechci zkolabovat, budu to muset vzít do svých rukou. "Jdem, ne?" Jsem z ničeho nic vyslovila a už jsem byla na nohou. "Em, už? Tak se pojďme ještě podívat tady dolů, tou uličkou, je tam nějaký křížek." A safra... to je vážné. Panebože. Ono se to vážně děje. Došli jsme ke křížku, po cestě jsem málem zkolabovala. A Jindra, "křesťan jako blázen", pronesl: "Co tam vůbec píšou na té cedulce?" Tak jsem se tedy otočila a začla číst. Hrozně jsem se nechtěla otočit :D Najednou. CVAK. Jestli se otočím a on mi nabídne tic tacy....
Pomalu se začalo stmívat a rozmazlené dětska vystřídaly zamilované párečky. V tu dobu už bylo špatně i mi. Nic mi nebylo jasné a žaludek jsem měla sevřený do velikosti cherry rajčete. - jak to píšu, tak mi je taky pekelně blbě :D - Nedá se nic dělat, pokud tady nechci zkolabovat, budu to muset vzít do svých rukou. "Jdem, ne?" Jsem z ničeho nic vyslovila a už jsem byla na nohou. "Em, už? Tak se pojďme ještě podívat tady dolů, tou uličkou, je tam nějaký křížek." A safra... to je vážné. Panebože. Ono se to vážně děje. Došli jsme ke křížku, po cestě jsem málem zkolabovala. A Jindra, "křesťan jako blázen", pronesl: "Co tam vůbec píšou na té cedulce?" Tak jsem se tedy otočila a začla číst. Hrozně jsem se nechtěla otočit :D Najednou. CVAK. Jestli se otočím a on mi nabídne tic tacy....
Klečel tam, za ním osvětlená bazilika, předním ubrečená holka... něco moc hezkého říkal, jenže bohužel nevím co, protože mi přestal fungovat obsah hlavy. Jenom jsem tam tak stála, točila se mi hlava a slzy se mi kutálely jak třešně. Pak položil tu zásadní otázku: "Pavlínko Kopecká, staneš se mou ženou?" Pavlíno, řekni něco, prosím tě mluv!!! Nešlo to!! Ježiši, co když mi vyprší čas na odpověď!!? Dobře, tak mluvit asi nepůjde, budu kývat hlavou, to je jasné gesto!! "Ne lásko, musíš něco říct, to jinak neplatí!" Kruci, dobře, I am the one with the force, force is with me. Pípla jsem: "JO!" A jenom za tohle jednoduché ani ne slovo, jsem dostala nádherný prstýnek! SUPER!
A už jsem se objímali, pusinkovali a byli nejšťastnější na celém světě! Drželi jsme se za ruce a seděli jsme na lavičce a já se snažila vzpamatovat. Bylo to, jako když jste opilí, a všechno je rozostřené a nejasné, ale přitom jsem všechno viděla naprosto jasně. Zvláštní. Pak se mě tedy ještě zeptal, jestli jsem to tušila. Nechtěla jsem ze startu "nového vztahu" hned lhát, tak jsem teda řekla, že trošinku asi jo. "Mi to bylo hned jasné, když ses mi tak vrhla po těch klíčích v ruce!! A ani jsem nebyl na žádném úřadě, byl jsem kupovat prstýnek, který jsem musel nechat v autě!"
Když jsme u prstýnku, celou dobu jsem se snažila, dávat mu najevo, že by si jako měl zjistit velikost, že. A on to udělal, v létě po běhání, jsme se někam chystali a já měla otevřenou šperkovnici... "Proč si k tomu nevezmeš tenhle prstýnek?" Místo toho, abych si uvědomila, že mi dal právě prsten na prsteníček, jsem vnímala jen to, jak někdo může k tomuhle oblečení vybrat, tak nechutný prstýnek... Jo a tím, že v létě a navíc po běhání mi hrozně natečou prsty, jsem ho měla trošku větší, ale to mi rychle zpravili...
Když jsme u prstýnku, celou dobu jsem se snažila, dávat mu najevo, že by si jako měl zjistit velikost, že. A on to udělal, v létě po běhání, jsme se někam chystali a já měla otevřenou šperkovnici... "Proč si k tomu nevezmeš tenhle prstýnek?" Místo toho, abych si uvědomila, že mi dal právě prsten na prsteníček, jsem vnímala jen to, jak někdo může k tomuhle oblečení vybrat, tak nechutný prstýnek... Jo a tím, že v létě a navíc po běhání mi hrozně natečou prsty, jsem ho měla trošku větší, ale to mi rychle zpravili...
Tak to byly naše zásnuby. Byl to nejkrásnější večer na světě! A pokud si chvilku počkáte, dozvíte se, co bylo za problém se snubáky a ukážu vám, fotky ze zkoušky šatů.
