Jen si to představte, je pátek večer - Olomouc se zahaluje do tmy. V hlavě mám nekonečno otázek. Každou chvíli se vydáme do neznáma. Náš čas přišel. Temnou uličkou u Moravské restaurace jsme se vydali najít ono místo. Bohužel se mi nepodařilo natáhnout čas, jelikož Escape plan se nachází hned na konci této úzké ulice - přímo vedle Študáče. Fajn. Takže bychom asi mělo zazvonit... Nepolíbená tématem únikové hry, jsem byla doslova vystrašená - jediné co jsme věděla, že se odněkud budu muset dostat. Ovšemže se mi hlavou honily věci, jako - bůhví komu to patří, pokud se odtud nedostanu - zůstanu tu navěky?? Asi bude lepší vás ulehčit od podobně prapodivných otázek a řeknu vám, co se dělo.
Zazvonili jsme na zvonek a přišel pro nás organizátor. Vyšli jsme po schodech nahoru a vešli do dveří. (Proboha! Jsou to už TY dveře!?!) Žaludek jsme měla scvrknutý strachy (pokud to totiž nevíte, jsem hrozný posránek!) A aby toho nebylo málo poslouchali jsme příběh podle skutečné události z 18. století! (Proč všechno podle skutečné události má takový zvláštní náboj!?) Tématem byl osud markýze de Lafaytte. Francouzský šlechtic, generál, blízký přítel George Washingtona. Podílel se na počátečních fázích francouzské revoluce a Habsburkové mu přičítali spoluvinu za zavraždění francouzské královské rodiny a tak ho uvěznili! (díky wikipedie) Teď to přijde! V letech 1794 byl uvězněn v OLOMOUCKÉ pevnosti!! O pár měsíců později se mu povedlo uprchnout, a to díky dvěma spojencům, kteří vše promysleli a přijeli za ním, až k nám do Olomouce. Jenže, je chytli... a byli vsazeni do žaláře.
AHA! Aha!! Tady začíná nás příběh! Byly nám nasazeny okovy na ruce (pokud se toho bojíte, je tu i možnost, že je prostě mít nebudete :)) Paráda! Ještě nám bylo řečeno, že vše v místnosti se dá vyřešit selským rozumem a není zapotřebí žádná hrubá síla nebo někam šplhat atp. (V tuhle chvíli jsme po příteli hodila velice významný pohled!) A bylo to, vstoupili jsme do TÉ místnosti. Brada mi spadla až někam na zem. PROBOHA! Opět mé oblíbené zvolání: "Ten smysl pro detail!" Autentičnost byla očividně prioritou číslo jedna. Byla jsem překvapená a unešená! Ponurý žalář a my tři. Vlastně! V sousední cele byl dlouholetý vězeň Alfréd, který naši celu znal jak své boty, a když jsme se hezky zeptali, byla tu možnost, že nám aspoň nějak poradí - pokud budeme v koncích. Ok. Co se dělo dál, vám vyprávět nebudu. Ale jedno mi věřte. Stojí to za to! Několikrát jsem sbírala bradu ze země. Zpětně se musím docela smát, jak jsem byla vystrašená a nervózní, ale to k tomu neznámému prostě patří. Za mě to byl naprosto parádní zážitek, kterému se jen tak něco nevyrovná! Kdybych jen uměla popsat všechny emoce, které jsem prožila během jedné - neuvěřitelně rychlé - hodiny. Ještě dlouho poté jsme plni zážitků, rozebírali všechny úkoly.
Vypátrala jsem pro vás i nějaké organizační věci. Ideální skupinka se skládá ze 2 až 5 lidí a máte 60 minut na to, abyste se ze zamknuté místnosti dostali, než si pro vás přijde kat a ukončí vaše věznění! A náš čas? Nádherných 57 minut. Taky jsme 3 vysokoškoláci a deadline... to je prostě naše.
