NÁŠ DEN (část pátá - obřad)

Když jsem dojeli před obecní úřad, viděli jsme hromadu lidí, jak se mačká v předsálí. Strejda pohotově vyskočil z auta a jako pravý bodyguard, šel obhlídnout situaci. Markétka, šla doplnit čtveřici nádherných družiček. Pomalu se vše začalo kompletovat. Dívala jsem se z auta, jak se prostor pomalu vylidňuje a strejda pokynul, že je čas se pomalu zvedat z auta.
Hezky jsem si posbírala šaty, upravila si vlasy a odhodlaně jsem stoupla na zem. Ach. Nervozita byla ta tam a šíleně jsem se těšila až se s Jindrou potkáme!! Tatínek mi nabídl rámě, ale ještě jsem si potřebovala upravit šaty, takže jsem zdvořile odmítla. To byla asi chyba. Když strejda ukázal, že Jindra už vychází po schodech nahoru. Afektovaně jsem udělala dva kroky... a zamotala se do keříčku růží, vysázených před úřadem. Naštěstí nenastala tragédie, okamžitě jsem zkontrolovala šaty, které vše přežili, kdo byl s námi se aspoň zasmál na odlehčení a já jsem se s posledním trapasem jako Kopecká, vydala po schodech nahoru.

Pro autentickou atmosféru, doporučuji zapnout si následující hudbu.

Očkem jsem zahlédla Jindru jak prochází uličkou. A zaposlouchala jsem se do houslové verze - Moon River, kterou jsme vybrali jako písničku na příchod. A je to tady. Před samým vchodem do obřadní síně jsem si hrdinsky řekla, že se zastavím, ať si mne všech 90 svatebčanů může prohlédnout a pomalounku se vydám vstříc novému JÁ. Ještě jsem zavtipkovala na taťku, že se zdržíme, ať ho necháme čekat. HAHA. V momentě, kdy jsem nohou stoupla na červený kobereček a uviděla svého budoucího manžela, podotýkám, byl to ten moment, kdy jsem měla být nejkrásnější! :D Rozbrečela jsem se, strčila jsem si kytku před obličej a uličkou proběhla jak na atletických závodech. Ještě, že tam byl taťka, který mě brzdil, abych náhodou neudělala sprintérský rekord.
Pak jsem se uviděli. Jindrovi se v koutku oka leskla malá slza. Já teda nemůžu mluvit o žádném suchém místě ve svých očích. Byl nádherný. Oblek, regata, košile...on... všechno bylo perfektní. Rodiče nás předali a my jsme si dali pusu. Radši víc, než míň. Pak jsem se na dobré doporučení mamky otočila na svatebčany a pozdravili jsme se. A pak přišel pan starosta.
Stáli jsem, culili jsme se a očkem po sobě pomrkávali. Byl moc pěkný pocit stát po boku lásky svého života a za zády mít dva úžasné kamarády, jako svědky. Bylo prostě nádherné, že jsme s sebou měli rodinu a kamarády, kteří nás podpořili při tomto kroku.
Proslov byl nádherný, nebyl neutrální, ale procítěný a mířený k nám dvěma. Nakonec to přišlo. Pan starosta domluvil. A požádal hosty, aby povstali. Nastala snad nekonečně dlouhá odmlka.
"Táži se Vás..." vždyť to znáte... :) a oba jsme řekli "ANO". Bála jsem se, že budu mít tak vyschlo v puse, že nebudu schopná mluvit (jako při zásnubách :D), ale zvládla jsem to!
Vyměňte si prstýnky. Jindra se toho ujal, já nastavila levou ruku, aby mě náhodou nechtěl zdobit na pravé, takže nebylo co splést. Že nebylo? Vlastně... sáhl po svém prstenu a snažil se mi jej navléci. :D :D :D Aspoň jsme se všichni pobavili. Pak už jsme se dlouze políbili a byli jsme svoji. Jindřich a Pavlína Švihlovi...

NÁŠ DEN - část první - jak jsme se poznali
NÁŠ DEN - část druhá - zásnuby
NÁŠ DEN - část třetí - šaty a prstýnky
NÁŠ DEN - část čtvrtá - přípravy
NÁŠ DEN - část pátá - obřad

Pokud by vás zajímal například program a překvapení... komentujte nebo lajkujte :)

NÁŠ DEN (část třetí - šaty a prstýnky)

Večer po zásnubách, jsem nemohla usnout. Navíc jsem dostala zákaz cokoli někam poustovat nebo někomu volat! MUKA! Naši se to přeci musí dozvědět od nás, ne potelefonu! Ale stejně jsem to nevydržela a poslala prstýnek ségře s tím, ať zjistí v kolik budou zítra naši doma. Tak jsme se tak v noci budila a usmívala se. Ráno jsem vyskočila z postele a vytáhla z kabelky, stříbrný mini deníček. "Co to je?" divil se Jindra. "Přece svatební deník..." který jsem si pořídila asi dva týdny před onou událostí. :D :D TRAPAS NO.
Jindra jel do práce a já měla čas, takže jsem šla do květinářství koupit kytičku pro mou nejdražší Zuzanku. Přepadla jsem ji před domem a ještě plna emocí, téměř bez hlasu jsem ji poprosila, jestli mi půjde za svědkyni. JO ŠLA! :) Samozřejmě nastalo naprosté šílenství, nejprve jsem ji všechno vylíčila, pak jsme začaly řešit dekorace, harmonogram a pak jsme se prostě zvedly a šly do svatebního salonu, asi 15 hodin od vyřknutí otázky. Jenže to byl ten problém, když jsme se v salonu rozhlédly, nejen, že jsem tam zahlídla, divné šaty, které byly béžové nebo nějaké champagne, ale když se mě p. Kamila zeptala, jaký máme termín, tak jsem samozřejmě nevěděla. Takže mi řekla, ať se raději moc nerozhlížím, protože kdybych se zamilovala do nějakých konkrétních a ony by v mém termínu volné nebyly, tak by to mohl být trošku problém - pro mě.
Po práci jsme jeli k našim. Taťka před domem čistil okurky, doma "smrděl" vařící se lák na zavařování. Mamka zrovna vystupovala z auta. A safra. Jindra značně znérvózněl. Ačkoli jsme se o svatbě i doma bavili Xkrát, přeci jen to teď bylo opravdové. Já měla za zády sekt, Jindra květinu. "Co to tam máte? Co blbnete?" se s velkým smíchem podivila mamka. :D :D :D Já jsem začla brečet a Jindra se hrdinsky vyslovil: "Já jsem vás přišel požádat o ruku vaší dcery!" nastalo ticho, potom smích. Uff, tak asi dobrý. Pak se ještě dozvěděli, že to plánujeme tak na říjen a bylo nám řečeno, že svatba tak rychle naplánovat nejde. ALE JDE a JAKÁ!
No a pak už to šlo ráz na ráz, termín, místo, jídlo, pití, harmonogram...  Ale samozřejmě, že to nejdůležitější byly šaty. Bohužel, ta návštěva předtím nebyla úplně ideální, protože ty zvláštní šaty, neurčité barvy se mi uhnízdily v hlavě. Původně mé ideální byly jednoduché s dlouhými krajkovými rukávy a taky jsem vždycky věděla, že nebudu mít podivně studeně bílé šaty. Takže jsem téměř 100%, že šaty z figuríny budou moje.  A tak jsem ozbrojena svědkyní a ségrou šla s mamkou a mamkou do Svatebního salónu Kamila v NJ. Následovala rychlá prohlídka šatů, ale mě zajímalo, jestli jsou volné ty MOJE. A byly! Líbily se mi téměř všechny, ale nejvíc ty MOJE! Vybraly jsme jich několik a já šla do kabinky! Holky se zatím usadily a módní přehlídka mohl začít.

Jako první přišla na řadu bílá varianta těch MÝCH. Nádherné, příjemné...

Pak přišly přenádherné princeznovské, naštěstí mi úplně neseděly, tak jsem měla ušetřené rozhodování.

Pak přišly růžovky, úžasný srdíčkový výstřih, ale byly RŮŽOVÉ.

Pak přišly nádherné jednoduché s malým zdobeným páskem..

 Pak úžasně jednoduché a hebounké!

No ale pak... láska na první pohled. Šaty v barvě čajové růže. Z blízky teplá bílá, z dálky béžové s lehkými odlesky zlaté a růžové... prostě kouzelné šaty. A pocitově, ach, jako si obléci noční košilku, lehounké a příjemné.

Takže šaty bychom měli! Nakonec jsem z lemovaného závoje upustila a vybrala si čistý kaskádovitý.

A co bylo s prstýnky? Jednoznačně jsem se rozhodli neinvestovat do drahých šperků. Až se nám opotřebují nebo se nám změní vkus, či velikost prstu... koupíme si na výročí nové. A tak jsme začali pátrat po krásných chirurgických prstýncích. A tak jsme šli do ONYXu v Olomouci, kde byla naprsto hustá paní! Povídala si s námi a my si vybrali. Jednoduchý, hladký pro Jindru, s malým kamínkem pro mě.

JENŽE.

To bych to nemohla být já. Jak jsme měli ty prstýnky doma, furt jsem si ho zkoušela a přišla jsem na to, že to není ono. Celý život jsem se vyhýbala šperkům, aby mi hezky zásnubák a snubák vynikl. A jak jsem na ně nebyla zvyklá... tak ten, co jsme koupili byl prostě příliš hrubý a drsný... a já jsem jemná a drsná! :D :D A tak jsem šla za paní z ONYXu a poprosila ji, jestli bych si nemohla vyměnit svůj snubák. Řekla, že se s tím teda ještě nesetkala, ale že jak neměním chlapa, je to v pohodě! A tak jsem nakonec z Olomouce došla až do Nového Jičína, kde na mě čekal můj úžasně romantický prsten. A je to ten pravý ;)

NÁŠ DEN - část první - jak jsme se poznali

NÁŠ DEN - část druhá - zásnuby

NÁŠ DEN - část třetí - šaty a prstýnky

NÁŠ DEN - část čtvrtá - přípravy

NÁŠ DEN - část pátá - obřad

NÁŠ DEN (část druhá - zásnuby)

  To, že se Jindra stane mým manželem, jsem věděla dlouho. To, že jsem vdavek chtivá děvucha, jsem věděla taky dlouho. To, že mi byly naděleny svatební radary do mozku, to věděli všichni, ale to, že mě Jindra převeze... to mě teda nenapadlo.

Buddhova miska

Buddhova miska, pestrý, výživný a sytý pokrm!

Skládá se z obiloviny, luštěnin, zeleniny a zálivky.

Nejprve si uvařte obilovinu, ať už použijete rýži, pohanku, kuskus... nezapomeňte při přípravě jen bezhlavě nalít vodu do hrnce, ale klidně přidejte nějaké koření. (Osvojila jsem si vařit rýži a nebo luštěniny v multicookeru :) )
Jako další je na řadě salát - mladý špenát, polníček, rukola, kapusta, brokolice... prostě něco zeleného :D A i tady nezapomeňte lístky zakápnout olejem a hezky je načechrat do talíře.

Výběr luštěniny je téměř neomezený - přes čočku, fazole, hrách, po cizrnu... i tady nezapomeňte na ochucení. Dodá míse velkou porci bílkovin.

Pak přidejte čerstvou zeleninu. A tady je to jen na vás a vaši chuti. Já jsem vybrala mrkev, cherry rajčátka, papriku, avokádo a žampiony (orestované :D).

Navrch jsem ještě dala vajíčko povařené na moje oblíbené 3 a kousíček minuty!

A jako dressing jsem smíchala burákové máslo, sójovou omáčku, chilli omáčku a jogurt! Přísahám je to největší dobrota pod sluncem!! :O

A celé jsem to posypala sezamovými semínky a chia semínky! :) Hezky křupaly a jsou moc zdravé! :)

Dobrou chuť!

NÁŠ DEN! (část čtvrtá - přípravy)

Rozhodla jsem se,
že ačkoli si svůj svatební den budu pamatovat do konce života,
ráda, se s vámi podělím a zaznamenám si tak malé detaily,
které by mi mohly po pár letech uniknout :)

↓

Vánoční visačky #1

Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí....

Mám pro vás ručně malované vánoční visačky! :)

pokud se vám líbí

můžete stahovat nebo se inspirovat 

TADY

heslo: housewife

Mějte se rádi! 

NÁŠ DEN (část první - jak to začalo?)

Hello everybody!

MOŽNÁ, jste si všimli, že jsem poslední čtyři měsíce nefungovala...

MOŽNÁ jste si toho nevšimli :D

A MOŽNÁ vám popíšu nejšílenější období mého života! 💍

A bude to DOST intimčo!

Píše se rok 2008...

La Scala - recenze

NEJLEPŠÍ PIZZA VE MĚSTĚ

Malá nenápadná restaurace na Masarykově třídě!

Pokud jste milovníci pizzy, tak není třeba představovat. 

Ale pokud máte rádi dobrou pizzu, ale vaše znalost olomouckých pizzerií končí u Fortyse nebo jste prostě jen neměli tu čest, tak se zde dozvíte o fakt ultra lahůdce!

La Scala, drobná patrová pizzerie, která vnitřním designem nijak nezaujme, ale je čistá a prosvětlená. (Jo a pokud jste menšího vzrůstu a netrpíte klaustrofobií, mají úžasné stolečky ve výklenku u okna, s výhledem na ulici!)  Pizza se zde peče rovnou za barem. Nejenže si tady můžete dát výborné italské jídlo, za zády s příjemnou obsluhou, ale i ruce, které vám pizzu připravují jsou 100% italské!

Příběh Itala, který se zamiloval do Češky a odjel s ní do Olomouce, kde si otevřeli restauraci, je známy, ačkoli jsem se o jeho pravdivost nikdy nezajímala :D - asi proto, že to zní krásně romanticky.
Pravidelně v srpnu mají zavřeno, protože Ital, tak daleko od moře a nádherné prosluněné krajiny, nemůže být Italem. No, ale dost k "fiktivním" příběhům.

Fotka přiložená k článku NENÍ ilustrační, je to ta nejskvělejší pizza, jakou si tady můžete dát!
Crudaiola! Kdybych byla blázen, už bych se pyšnila vytetovaným názvem Crudaiola na zápěstí! Jak s oblibou zmiňuji, z jídla tady, jde cítit život! A je to pravda. Suroviny jsou kvalitní a čerstvé! Co se týče vynikající Crudaioly, je to upečená pizza placka - jen tak, s trochou oleje. A až po upečení se na ni navrství prosciutto, mozzarella, rukola a cherry rajčátka. Takže v puse se vám snoubí tepý,nadýchaně křupavý "pizza chléb" s čerstvou, měkkou mozzarellou, nahořklou rukolou a šťavnatými cherry rajčátky. To vše si zakápnu voňavým olivovým olejem a lehce opepřím (jako všechno).

Už jsem přišla na to, proč mám takový problém psát recenze na oblíbená místa. Jelikož mám jídlo ráda tak moc, že si ho neskutečně přesně vybavím, až se mi sbíhají sliny.

Normálně jsme si objednávali tuňákovou, crudaiolu a dvě nealko mojita. Ale tím, jak je nevšední, jsme tuňáka poslali zpátky do moře a dáváme si dvě! :D

Jak se tak dívám, je to spíš recenze na jednu konkrétní pizzu, ale nic jiného jsme zatím nezkoušeli, protože to byla láska na první pohled. Ale tím, že se tam vždy lidi tváří spokojeně a pohodově, věřím, že všechno bude stejně výborné.

Takže pokud máte chuť na výborné jídlo, zajděte si tam. Ideální na rande nebo jen tak posedět a vykládat si! 

Follow me around ITALY

Buonasera! Jsme zpátky z naší dovolenky!

    Jak už jsem psala, dovolená u moře není to pravé, co by nás naplňovalo. A tak jsme se letos vydali na poznávačku Florencie, Říma a Vatikánu. Všechny naše dovolené hledáme přes invia.cz, jeli jsme s cestovkou České kormidlo a autobus byl společnosti autokarem.cz! Co se týče autobusu, větší luxus jsme si přát ani nemohli!

    Ve čtvrtek jsme v 17.00 odjížděli z Prahy směr Itálie. Když už jsme měli cestu do Prahy, tak jsme vyjeli v 8 z Olomouce a prošli jsme se i po Praze. Bylo horko, a tak jsme se "schovali" na prohlídku do ČNB. Napapali jsme si bříška v úžasném Burrito Loco a dobrůtku jsme si dali v neuvěřitelném Captain Candy. 

    Cesta do Itálie proběhla naprosto klidně. Usnout v autobuse se mi povedlo docela hladce. Do samotného centra Florencie jsme se vydali vlakem. Po památkách jsme chodili sami, jelikož na naši chůzi byla skupina příliš pomalá. A taky, ne vždy se všech 40 lidí sešlo na smluveném termínu a nás poctivky, nebavilo čekat na opozdilce. První den jsme se prošli po krásách centra Florencie. 

Na ubytování jsme odjeli k večeru. Spali jsme v takovém normálním levnějším hotýlku, ale byl čistý a jediné, co mě po noci v autobuse a celém dni v mega horku zajímalo, byla sprcha! 

   Po snídani jsme se vydali směr hlavní město! Po Římě jsme se přibližovali metrem, první zastávka Koloseum. Ehm. Že na mě vybafne monumentální Koloseum jako první pohled z celého Říma jsme fakt nečekala! Ano, věděla jsem, že se zastávka jmenuje Koloseum, ale tak, jako takhle vybafne!? Po Římě jsme se pěkně prošli, byli jsme naprosto uchváceni "kapitolem", Fontánu di Trevi si úplně zcela nepamatuju, protože jsme měli nádherných 41°C ve stínu a to se fakt nedalo. Naštěstí mají po celém Římě "pítka" - prostě tekoucí, pitnou vodu pro všechny a zadarmo! A to jsme fakt ocenili! Úplně jsme nevěděli, jak si vybrat památky, které stihneme obejít, tak jsme se inspirovali trasou vyhlídkového autobusu :D. Po prohlídce Pantheonu jsme vyrazili do Kolosea a jen jsme se kochali. Ale počasí bylo vážně šílené, tak jsme chodili po stínech a využili každého pítka. 

    Naprosto vyžvejklí jsme se večer vydali na hotýlek. Ubytování v Hotelu Belvedere bylo úžasné, krásné pokoje, prostředí, výhled.... no nádhera! Vyspali jsme se jak králové a naše cesta mířila do Vatikánských muzeí. Neskutečné množství obrazů, fresek, plastik... no neuvěřitelná sbírka. Samozřejmě jsme shlédli Sixtínskou kapli, která byla překrásná. A moje nejvíc nejoblíbenější byly schody! Překrásné schody aka šnečí ulita! Úplně jsem si je zamilovala! Po prohlídce Vatikánu jsme se šli projít okolo Tibery a obdivovali jsme mosty - především Andělský most! Pak jsme si šli dát poslední gelato a jeli jsme domůůů!

Itálie je kouzelná, ale neumím si Řím představit bez hlavních taháků, jako je Koloseum atd. Města jsou docela špinavá a budovy jsou dost staré. Pokud se projdete do uliček mimo hlavní tahy - ocitnete se ve středověkém městě... a ne, nemyslím to v památkovém slova smyslu.  Ale pokud by jsme si půjčili malého Fiátka a jeli si projet Toskánsko, myslím, že by to byl nejpohádkovější výlet na světě. Ale rozhodně jsme si dovču užili! Kafíčko vynikající! Pizza rohodně! A pití na každém kroku paráda!  A navíc, italština je moc hezký jazyk, který se pěkně poslouchá! 

Arrivederci!