NÁŠ DEN (část pátá - obřad)

Když jsem dojeli před obecní úřad, viděli jsme hromadu lidí, jak se mačká v předsálí. Strejda pohotově vyskočil z auta a jako pravý bodyguard, šel obhlídnout situaci. Markétka, šla doplnit čtveřici nádherných družiček. Pomalu se vše začalo kompletovat. Dívala jsem se z auta, jak se prostor pomalu vylidňuje a strejda pokynul, že je čas se pomalu zvedat z auta.
Hezky jsem si posbírala šaty, upravila si vlasy a odhodlaně jsem stoupla na zem. Ach. Nervozita byla ta tam a šíleně jsem se těšila až se s Jindrou potkáme!! Tatínek mi nabídl rámě, ale ještě jsem si potřebovala upravit šaty, takže jsem zdvořile odmítla. To byla asi chyba. Když strejda ukázal, že Jindra už vychází po schodech nahoru. Afektovaně jsem udělala dva kroky... a zamotala se do keříčku růží, vysázených před úřadem. Naštěstí nenastala tragédie, okamžitě jsem zkontrolovala šaty, které vše přežili, kdo byl s námi se aspoň zasmál na odlehčení a já jsem se s posledním trapasem jako Kopecká, vydala po schodech nahoru.

Pro autentickou atmosféru, doporučuji zapnout si následující hudbu.

Očkem jsem zahlédla Jindru jak prochází uličkou. A zaposlouchala jsem se do houslové verze - Moon River, kterou jsme vybrali jako písničku na příchod. A je to tady. Před samým vchodem do obřadní síně jsem si hrdinsky řekla, že se zastavím, ať si mne všech 90 svatebčanů může prohlédnout a pomalounku se vydám vstříc novému JÁ. Ještě jsem zavtipkovala na taťku, že se zdržíme, ať ho necháme čekat. HAHA. V momentě, kdy jsem nohou stoupla na červený kobereček a uviděla svého budoucího manžela, podotýkám, byl to ten moment, kdy jsem měla být nejkrásnější! :D Rozbrečela jsem se, strčila jsem si kytku před obličej a uličkou proběhla jak na atletických závodech. Ještě, že tam byl taťka, který mě brzdil, abych náhodou neudělala sprintérský rekord.
Pak jsem se uviděli. Jindrovi se v koutku oka leskla malá slza. Já teda nemůžu mluvit o žádném suchém místě ve svých očích. Byl nádherný. Oblek, regata, košile...on... všechno bylo perfektní. Rodiče nás předali a my jsme si dali pusu. Radši víc, než míň. Pak jsem se na dobré doporučení mamky otočila na svatebčany a pozdravili jsme se. A pak přišel pan starosta.
Stáli jsem, culili jsme se a očkem po sobě pomrkávali. Byl moc pěkný pocit stát po boku lásky svého života a za zády mít dva úžasné kamarády, jako svědky. Bylo prostě nádherné, že jsme s sebou měli rodinu a kamarády, kteří nás podpořili při tomto kroku.
Proslov byl nádherný, nebyl neutrální, ale procítěný a mířený k nám dvěma. Nakonec to přišlo. Pan starosta domluvil. A požádal hosty, aby povstali. Nastala snad nekonečně dlouhá odmlka.
"Táži se Vás..." vždyť to znáte... :) a oba jsme řekli "ANO". Bála jsem se, že budu mít tak vyschlo v puse, že nebudu schopná mluvit (jako při zásnubách :D), ale zvládla jsem to!
Vyměňte si prstýnky. Jindra se toho ujal, já nastavila levou ruku, aby mě náhodou nechtěl zdobit na pravé, takže nebylo co splést. Že nebylo? Vlastně... sáhl po svém prstenu a snažil se mi jej navléci. :D :D :D Aspoň jsme se všichni pobavili. Pak už jsme se dlouze políbili a byli jsme svoji. Jindřich a Pavlína Švihlovi...

NÁŠ DEN - část první - jak jsme se poznali
NÁŠ DEN - část druhá - zásnuby
NÁŠ DEN - část třetí - šaty a prstýnky
NÁŠ DEN - část čtvrtá - přípravy
NÁŠ DEN - část pátá - obřad

Pokud by vás zajímal například program a překvapení... komentujte nebo lajkujte :)

NÁŠ DEN (část třetí - šaty a prstýnky)

Večer po zásnubách, jsem nemohla usnout. Navíc jsem dostala zákaz cokoli někam poustovat nebo někomu volat! MUKA! Naši se to přeci musí dozvědět od nás, ne potelefonu! Ale stejně jsem to nevydržela a poslala prstýnek ségře s tím, ať zjistí v kolik budou zítra naši doma. Tak jsme se tak v noci budila a usmívala se. Ráno jsem vyskočila z postele a vytáhla z kabelky, stříbrný mini deníček. "Co to je?" divil se Jindra. "Přece svatební deník..." který jsem si pořídila asi dva týdny před onou událostí. :D :D TRAPAS NO.
Jindra jel do práce a já měla čas, takže jsem šla do květinářství koupit kytičku pro mou nejdražší Zuzanku. Přepadla jsem ji před domem a ještě plna emocí, téměř bez hlasu jsem ji poprosila, jestli mi půjde za svědkyni. JO ŠLA! :) Samozřejmě nastalo naprosté šílenství, nejprve jsem ji všechno vylíčila, pak jsme začaly řešit dekorace, harmonogram a pak jsme se prostě zvedly a šly do svatebního salonu, asi 15 hodin od vyřknutí otázky. Jenže to byl ten problém, když jsme se v salonu rozhlédly, nejen, že jsem tam zahlídla, divné šaty, které byly béžové nebo nějaké champagne, ale když se mě p. Kamila zeptala, jaký máme termín, tak jsem samozřejmě nevěděla. Takže mi řekla, ať se raději moc nerozhlížím, protože kdybych se zamilovala do nějakých konkrétních a ony by v mém termínu volné nebyly, tak by to mohl být trošku problém - pro mě.
Po práci jsme jeli k našim. Taťka před domem čistil okurky, doma "smrděl" vařící se lák na zavařování. Mamka zrovna vystupovala z auta. A safra. Jindra značně znérvózněl. Ačkoli jsme se o svatbě i doma bavili Xkrát, přeci jen to teď bylo opravdové. Já měla za zády sekt, Jindra květinu. "Co to tam máte? Co blbnete?" se s velkým smíchem podivila mamka. :D :D :D Já jsem začla brečet a Jindra se hrdinsky vyslovil: "Já jsem vás přišel požádat o ruku vaší dcery!" nastalo ticho, potom smích. Uff, tak asi dobrý. Pak se ještě dozvěděli, že to plánujeme tak na říjen a bylo nám řečeno, že svatba tak rychle naplánovat nejde. ALE JDE a JAKÁ!
No a pak už to šlo ráz na ráz, termín, místo, jídlo, pití, harmonogram...  Ale samozřejmě, že to nejdůležitější byly šaty. Bohužel, ta návštěva předtím nebyla úplně ideální, protože ty zvláštní šaty, neurčité barvy se mi uhnízdily v hlavě. Původně mé ideální byly jednoduché s dlouhými krajkovými rukávy a taky jsem vždycky věděla, že nebudu mít podivně studeně bílé šaty. Takže jsem téměř 100%, že šaty z figuríny budou moje.  A tak jsem ozbrojena svědkyní a ségrou šla s mamkou a mamkou do Svatebního salónu Kamila v NJ. Následovala rychlá prohlídka šatů, ale mě zajímalo, jestli jsou volné ty MOJE. A byly! Líbily se mi téměř všechny, ale nejvíc ty MOJE! Vybraly jsme jich několik a já šla do kabinky! Holky se zatím usadily a módní přehlídka mohl začít.

Jako první přišla na řadu bílá varianta těch MÝCH. Nádherné, příjemné...

Pak přišly přenádherné princeznovské, naštěstí mi úplně neseděly, tak jsem měla ušetřené rozhodování.

Pak přišly růžovky, úžasný srdíčkový výstřih, ale byly RŮŽOVÉ.

Pak přišly nádherné jednoduché s malým zdobeným páskem..

 Pak úžasně jednoduché a hebounké!

No ale pak... láska na první pohled. Šaty v barvě čajové růže. Z blízky teplá bílá, z dálky béžové s lehkými odlesky zlaté a růžové... prostě kouzelné šaty. A pocitově, ach, jako si obléci noční košilku, lehounké a příjemné.

Takže šaty bychom měli! Nakonec jsem z lemovaného závoje upustila a vybrala si čistý kaskádovitý.

A co bylo s prstýnky? Jednoznačně jsem se rozhodli neinvestovat do drahých šperků. Až se nám opotřebují nebo se nám změní vkus, či velikost prstu... koupíme si na výročí nové. A tak jsme začali pátrat po krásných chirurgických prstýncích. A tak jsme šli do ONYXu v Olomouci, kde byla naprsto hustá paní! Povídala si s námi a my si vybrali. Jednoduchý, hladký pro Jindru, s malým kamínkem pro mě.

JENŽE.

To bych to nemohla být já. Jak jsme měli ty prstýnky doma, furt jsem si ho zkoušela a přišla jsem na to, že to není ono. Celý život jsem se vyhýbala šperkům, aby mi hezky zásnubák a snubák vynikl. A jak jsem na ně nebyla zvyklá... tak ten, co jsme koupili byl prostě příliš hrubý a drsný... a já jsem jemná a drsná! :D :D A tak jsem šla za paní z ONYXu a poprosila ji, jestli bych si nemohla vyměnit svůj snubák. Řekla, že se s tím teda ještě nesetkala, ale že jak neměním chlapa, je to v pohodě! A tak jsem nakonec z Olomouce došla až do Nového Jičína, kde na mě čekal můj úžasně romantický prsten. A je to ten pravý ;)

NÁŠ DEN - část první - jak jsme se poznali

NÁŠ DEN - část druhá - zásnuby

NÁŠ DEN - část třetí - šaty a prstýnky

NÁŠ DEN - část čtvrtá - přípravy

NÁŠ DEN - část pátá - obřad

NÁŠ DEN (část druhá - zásnuby)

  To, že se Jindra stane mým manželem, jsem věděla dlouho. To, že jsem vdavek chtivá děvucha, jsem věděla taky dlouho. To, že mi byly naděleny svatební radary do mozku, to věděli všichni, ale to, že mě Jindra převeze... to mě teda nenapadlo.

Buddhova miska

Buddhova miska, pestrý, výživný a sytý pokrm!

Skládá se z obiloviny, luštěnin, zeleniny a zálivky.

Nejprve si uvařte obilovinu, ať už použijete rýži, pohanku, kuskus... nezapomeňte při přípravě jen bezhlavě nalít vodu do hrnce, ale klidně přidejte nějaké koření. (Osvojila jsem si vařit rýži a nebo luštěniny v multicookeru :) )
Jako další je na řadě salát - mladý špenát, polníček, rukola, kapusta, brokolice... prostě něco zeleného :D A i tady nezapomeňte lístky zakápnout olejem a hezky je načechrat do talíře.

Výběr luštěniny je téměř neomezený - přes čočku, fazole, hrách, po cizrnu... i tady nezapomeňte na ochucení. Dodá míse velkou porci bílkovin.

Pak přidejte čerstvou zeleninu. A tady je to jen na vás a vaši chuti. Já jsem vybrala mrkev, cherry rajčátka, papriku, avokádo a žampiony (orestované :D).

Navrch jsem ještě dala vajíčko povařené na moje oblíbené 3 a kousíček minuty!

A jako dressing jsem smíchala burákové máslo, sójovou omáčku, chilli omáčku a jogurt! Přísahám je to největší dobrota pod sluncem!! :O

A celé jsem to posypala sezamovými semínky a chia semínky! :) Hezky křupaly a jsou moc zdravé! :)

Dobrou chuť!

NÁŠ DEN! (část čtvrtá - přípravy)

Rozhodla jsem se,
že ačkoli si svůj svatební den budu pamatovat do konce života,
ráda, se s vámi podělím a zaznamenám si tak malé detaily,
které by mi mohly po pár letech uniknout :)

↓