Housewife Pauline: NÁŠ DEN! (část čtvrtá

Rozhodla jsem se,
že ačkoli si svůj svatební den budu pamatovat do konce života,
ráda, se s vámi podělím a zaznamenám si tak malé detaily,
které by mi mohly po pár letech uniknout :)

↓

Svatební přípravy trvaly přesně 3 měsíce. (Pokud nepočítám své představy v hlavě, to by trvaly tak 20 let :D) Za tři měsíce jsem stihla projet neskutečné množství pinů a podobných inspirativních věcí! V hlavě se mi pomalu začala utřepávat jasná představa a vize. Samozřejmě jsem byla sdílná s manželem, ale ten mi dal - co se výzdoby týče volnou ruku! (JUPÍ) A má nejúžasnější svědkyně mi byla oporou po celou tu dobu! Jelikož je rok 2016 - samozřejmě mne neminula vlna RUSTIKÁLNÍ SVATBY. Ale! Na mou ochranu oproti trendům, jsem chtěla snad sto let, svatbu na dědině, grilovat prase a mít bečku! (Svatba byla v listopadu.... :D :D ) Ale jelikož mi letošní trendy byly velmi blízké! Šla jsem do toho. Hlavní motiv, bylo dřevo - dřevo na pozvánkách, na stolech, dekoracích... a květina svatby byly VŘESY! Ach, vypadaly nááádherně! :) No a taky jsem si (tradičně) vymyslela fotokoutek, který je taky děsně IN :D
Prvotní vize harmonogramu, byla odpolední svatba s rauty. Jenže na rodičovské schůzi neprošla :D Ale byla jsem nakonec ráda, protože pokud by jsme začínali, ve dvě, tak než by jsme došli po obřadu do sálu, tak by byla tma a den skoro u konce - a to není vončo! Takže jsme měli klasiku, obřad na 12, oběd, raut. Ale to bylo dost povídání, raději se posunu k týdnu před! :)

Místem, kde vše mělo udát byla nádherná Obřadní síň v Jeseníku nad Odrou a hned naproti jesenický kulturák. Během těch tří měsíců jsme se svědkyní a mamkou a taťkou stříhali a vyráběli ozdoby... Od středy jsme byli s mými i Jindrovými rodiči na sále a začali s dekoracemi, asi to neměli úplně lehké, protože jsem chtěla mít vše ťipťop, a PŘESNĚ tak, jak jsem si to představila, A TAKHLE SE MI VÝZDOBA STROPU OPRAVDU NELÍBÍ, i když je asi jen o 10 cm jinak. Pak byla potřeba navozit všechny věci, alkohol... rodiče mi byli pravou rukou a nedílnou součástí týmu, i když mě svými životními zkušenostmi ohledně plánování svateb ( svateb z devadesátek :D), ne vždy nadchli, udělali obrovský kus práce!
V pátek, mi málem praskla hlava! Tolik věcí a drobností, jaké byly třeba dodělat, no fuj! :D Ještěže paní Kamila ze svatebního salónu ví, o čem mluví a dala jsem na její radu a šaty vyzvedla už ve čtvrtek! Večer přijela floristka s květinami a jakmile jsme uviděla svoji kytku, začla jsme brečet. Zaprvé byla nejkrásnější na světě, za druhé jsme byla unavená jako blázen, ale hlavně, mi došlo, že je to TADY! Večer mi nejlepší svědkyně a ségra udělaly masáž rukou, já si šla dát velkou vanu, nalakovala si nehty a dívali jsme se na Válku nevěst, u které mi svědkouška dala "něco půjčeného" - květinku do vlasů, kterou jsem ji dala na její 18tiny. ♥ :) Kolem půlnoci jsme šly spát.
Ráno jsem se vzbudila okolo šesté a byla jsem překvapena, že jsem se tak pěkně vyspala! První pohled směřoval z okna, kde teda byla tma, takže hned potom na net na radar, který se taky očividně dobře vyspal, protože nemělo pršet! Byla jsem dobře naladěná, dala jsem si sprchu. Posnídaly jsme a přijela kadeřnice (Míša Ullrychová z Nového Jičína). Všechno šlo hladce a za hoďku a kousek jsme byla hotová. Pomalu jsem si začala dělat základní vrstvu makeupu. A přijela kamarádka/fotografka (Karol Veselková - Carollyn). Jelikož nebylo ještě ani devět hodin, šly jsme se podívat ven, kde by se daly vyfotit šaty. Přijel kameraman (Jakub Farný) a ségra mě začala malovat. Před desátou jsme byly v plné síle a pokoj začal praskat ve švech - nevěsta, svědkyně, 4 družičky, kadeřnice, kamera a fotografka, sem tam za námi přiběhla mamča. Stihly jsme nafotit "lehký boudoir" za podmínek, které nám pokoj dovolil. :D
Nějak se neskutečná pohodička a fůra času vytratila... Byla potřeba se obléci do šatů a 45minut, které jsme měly vyhrazeny se zničeho nic vytratily??! KAM? To opravdu nevím, ve spěchu jsme letěly do prostornějšího obýváků, který byl nedotčen milionem lidí a působil nádherně čistě a klidně - a rozhodně ne - hekticky. Když jsme se oblíkala a holky mě začaly šněrovat, takové to příjemné celodenní mravenčení se pomalu proměňovalo v nestíhací stres... Naštěstí jsme všechno stihly. Když se na mě přišli mrknout rodiče, byl to neeeeejemotivnější pocit ze všech! Slzy se mi kutálely jak hrášky :D :) Potom ve spěchu holky posbíraly věci, které potřebovaly mít s sebou. Ségra mi dala podvazek, nazula jsem si boty, málem jsem zapomněla na náušnice. Svědkyně Zuzanka čapla občanku a kapesníky.
Když jsem byla na chodbě a brala jsem si kytku, uvědomila jsem si, že jsem se vůbec neviděla!! Běžela jsem k zrcadlu, kladně jsem výsledek zhodnotila a šla jsem před dům, kde čekali rodiče, babička, teta, strejda, sousedé. Opět, jsem neudržela slzy, ale jak je to u mě zvykem, to chvilky, jsem je utřela a bylo dobře! Dala jsem si malou slivovici na kuráž, nasedli jsme do aut a vydali jsme se směrem k obřadní síni.Ještě jsem jednou obkroužili vesnici, kde v pár oknech mávali známí :). Jelikož jsem byla tajná nevěsta, měli jsme s taťkou, strejdou a nejmenší (spíš nejmladší, protože nejmenší jsem já :D) družičkou fůru času, jelikož jsme jeli v koloně, domů se nám nechtělo. Zastavili jsme na půlce cesty a fotili jsme selfíčka v autě... pak nastal náš čas a popojeli jsme až před obecní úřad...